obživiti sě, -v́u, -ví pf. (ipf. obživovati sě); k obživiti¹,²
1. ožít, nabýt života; [o mrtvém] obživnout, stát se opět živým: neb tento syn mój byl jest umřel a obzywil se jest EvPraž 7b (L 15,24: obžil jest BiblPraž, ožil jesl EvBeneš, BiblPad, pod. i ost.) revixit (v obraze); on [Tristram] by se byl zajisté obziwil, neb jest tak po Izaldě túžil TristB 189a; v podletní čas…všěcka tráva, a což květ v sobě mievá, po studenéj zemi obziwiti sě počíná OrlojK 422 (odchylka ve vidu) ožívat, pučet; že zároda najprvé roste jako dřevo, a potom se obziwi jako zvíře LékŽen 50a; ║ Christo nascente renasci Obzywyty sě nebo vstáti k životu věčnému GlosSed 46a být obdařen životem věčným (srov. obživiti¹ 2)
2. [o skleslé osobě n. mysli] ožít, okřát, osvěžit se: když uzřě [Jákob] vozy…, obzywi sě duch jeho ComestC 49a (~K, ~S; Gn 45,27 revixit: var. v. obžiti 3); že bielá piva tak zlá nynie a vodnatá dělají, že nemocní lidé nemohú se obziwiti v své žiezni ŽídSpráv 113
Srov. obžiti